Vracíme, co si bereme. Víme jak, víme proč.

<-- Zpět


Dotaz:
Chtěla bych se informovat blíže o způsobu výroby domácího vermikompostéru.

Měli jsme na toto téma v naší ekologické poradně několik dotazů, tak bychom se rádi dozvěděli víc podrobností nad rámec Vašeho letáčku, který mi mimochodem připadá velmi vydařený.
Především by nás zajímal materiál, ze kterého má být vermikompostér vyroben. V letáčku se píše o dřevě, ale je možné použít i překližku, dřevotřísku apod. nebo doporučujete pouze masiv? A jaká má být jeho povrchová úprava, má být opatřen povrchovým nátěrem z důvodu vsakování zbytků jídel do dřeva? Zmiňujete se také o otvorech ve dně. Kolik a jak velké by měly být, resp. jaký poměr děr na plochu dna doporučujete? A jakou formou by toho bylo možné dosáhnout - dvojité dno s možností výsuvného "aparátu" pro pravidelné odstraňování vody? Také se v letáku píše o výhodách patrového vermikompostéru. Pro domácí výrobu mi to přijde poměrně složité, bude tedy dle Vašeho názoru pro běžné používání stačit kompostér jednokomorový? Jistě máte s vermikompostováním již mnoho zkušeností, zajímal by nás tedy také váš odhad velikosti vermikompostéru pro průměrnou tříčlennou rodinu. Bohužel si to ani podle údajů z letáku neumím pořádně představit. Například plocha dna 40 x 60 cm, výška tedy 20 cm?


Odpověď:
Vermikompostování je velmi zajímavý způsob kompostování a jako každý způsob kompostování i tento má mnoho podob. V letáku o vermikompostování, který se Vám dostal do ruky, jsme se především snažili  vermikompostování ukázat jako jeden ze způsobů kompostování v místnosti, i když vermikompostovat lze i venku. Ale vraťme se k bedýnkám...
Vermikompostovat lze ve vlastně vyrobených vermikompostérech či v koupeném vermikompostéru. V zahraničí jsou na trhu různé vermikompostéry. U nás donedávna ještě nebylo možné vermikompostér zakoupit, dnes již nabízíme patrový vermikompostér. Tento vermikompostér je plastový. Jednotlivá patra mají perforovaná dna a umožňují žížalám prolézat k bioodpadům. Dole je pak umístěn zásobník na vodu. Samozřejmě si lze i nádobu k vermikompostování vyrobit. V úvahu přicházejí dva materiály, dřevo a plast. Dřevo má dobré izolační vlastnosti, ale zase rychleji podléhá rozkladu. Při výrobě vermikompostéru bych upřednostnila masiv. Osobně mám nejlepší zkušenosti s plastovým vermikompostérem. Nádobu z plastu lze zakoupit v běžném obchodě s domácími či kutilskými potřebami. Plastová nádoba se snadno udržuje v čistotě. Nádobu je vhodné opatřit pevným víkem. Otvory v nádobě mají sloužit k provzdušnění a odvodu přebytečné vlhkosti, případně vody. Otvory lze vyvrtat na dně vermikompostéru či na bočních stranách. Počet otvorů a jejich velikost je odvislá od velikosti nádoby. Obecně lze říci, že dno vermikompostéru je vhodné opatřit rovnoměrně rozestoupenými otvory, které umožní odtok vody. Otvory mohou být například kolem půl centimetru. Nádobu lze opatřit také otvory po stranách. Obvykle se otvory umisťují na dvou protilehlých (širších stranách) proti osobě. Ale viděla jsem i nádoby, kde otvory byly poměrně malé a kolem dokola horního okraje nádoby. Důležité je zajistit provětrávání nádoby. Lze si vyrobit také menší nádobu (bez víka) tj. zakrýt ji pouze netkanou textilií (černé barvy). Není třeba vyvrtávat žádné otvory. Netkaná textilie umožňuje proudění vzduchu. Rozmanitost je opravdu široká ... Vodu z vermikompostéru v případě otvorů ve dnu je vhodné zachytávat. Běžně lze využít starý tác či jinou mělkou nadobu, která je o něco větší něž vlastní nádoba na vermikompostování. Tác lze jednoduše umístit pod bedýnku, která má ve dnu otvory. Někdy lze mezi tác a dno bedýnky umístit např. plastové kelímky (dnem vzhůru), aby se zvýšila mezera mezi dnem a tácem a zvýšil se tak objem pro vodu. Vodu je třeba čas od času vypustit. Šikovný kutil si může vyrobit i patro pro odvod vody s odpouštěcím ventilem, takovým, jaký je u prodávaného plastového vermikompostéru. Ale s tím nemám osobní zkušenost, takový kutil nejsem . Plastový patrový kompostér, který si lze zakoupit, doporučujeme především školám. U vermikompostování je totiž velmi důležitá vhlhkost. Vermikompostér, který si lze koupit, je optimálně nataven tak, aby docházelo k odparu a odvodu přebytečné vlhkosti. Součástí dodávky vermikompostéru je i podestýlka a návod jak založit vermikompost. Učitelé si tak snadno založí substrát o optimální vlhkosti a pak už "jen" udržují danou vlhkost, což je pro ně výhodné. U vermikompostování v domácích podmínkách samozřejmě lze předpokládat větší snahu a možnost kontrolovat proces vermikompostování a tak samozřejmě není nutné používat plastový patrový vermikompostér. I když obecně patrové vermikompostéry (i ty, které si vyrobíme sami) jsou výhodné, umožňují totiž šetřit prostor. Tím, že dáme "dvě bedničky na sebe" ušetříme místo. Zpravidla ale doporučuji lidem nejdříve si vermikompostování "ošahat" tj. pořídit si menší nádobu a žížaly a zpracovávat jen část vlastních bioodpadů. Úspěšným vermikompostováním si žížaly lze namnožit a úspěšně pak začít takto využívat většinu vlastních bioodpadů. Na závěr ještě k rozměrům. Důležité je, aby vermikompostér byl nižší než širší. Velikost vermikompostéru je dána množstvím bioodpadů, které chceme vermikompostovat. Vzhledem ke stravovacím návykům a možnostem je produkce bioodpadů v domácnostech velmi různorodá, proto veškeré údaje o rozměrech je nutné brát jako orientační. Odhad rozměrů pro domácnost dvou dospělých lidí je: dno 40 x 60 cm a výška by pak měla být v rozmezí 20 - 30 cm.

11.08.2006 13:34




Související odkazy
Vermikompostování: www.ekodomov.cz/index.php
e-shop: www.ekodomov.cz/index.php
Osvětové materiály: www.ekodomov.cz/index.php