Vracíme, co si bereme. Víme jak, víme proč.

Úhrady poplatků za bioodpady

Místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, (dále jen „místní poplatek“)

Podle § 10b zákona o místních poplatcích (ve znění pozdějších předpisů) [Zákon 565/1990 S. České národní rady ze dne 13. prosince 1990 o místních poplatcích] platí místní poplatek:

a) fyzická osoba, která má v obci trvalý pobyt; za domácnost může být poplatek odváděn společným zástupcem, za rodinný nebo bytový dům vlastníkem nebo správcem; tyto osoby jsou povinny obci oznámit jména a data narození osob, za které poplatek odvádějí,

b) fyzická osoba, která má ve vlastnictví stavbu určenou nebo sloužící k individuální rekreaci, ve které není hlášena k trvalému pobytu žádná fyzická osoba; má-li k této stavbě vlastnické právo více osob, jsou povinny platit poplatek společně a nerozdílně, a to ve výši odpovídající poplatku za jednu fyzickou osobu.“

Místní poplatek je založen na principu kolektivní odpovědnosti, nevytváří motivaci pro individuální přístup a neumožňuje individuální snížení nákladů na odpadové hospodářství v závislosti na výši separace a recyklace. I místní poplatek však může dobře fungovat, pokud je separace odpadů a sběr nastaven tak, že je pro občany výhodné oddělovat odpad z jiných důvodů než je výše poplatků za odpady.

Ve snaze hledat motivaci pro občany aby více třídili se začal místní poplatek doplňovat o další nástroje. Mezi tyto nástroje patří například:

  • slevy za vytřídění odpadu - občané v rámci poplatku dostanou pytle a čárové kódy. Pokud pytle s vytříděným materiálem (papír, plast, bioodpad) dají ve stanovený den ke svozu a na pytel nalepí čárový kód, je jim pak na základě předem stanoveného klíče snížen poplatek. Tento systém sice může posílit objem vyseparovaného odpadu avšak nezaručuje skutečný úbytek oddělitelných složek odpadu ve směsném komunálním. Vytříděný odpad si může občan dovézt od příbuzných nebo známých aniž by cokoli doma vytřídil a zmenšil objem vlastního směsného odpadu. Zkušenosti tento trend potvrzují. V extrémním případě si například pytel na plasty může naplnit vytříděným plastem ze žlutého kontejneru na plasty.

poplatek za komunální odpady dle § 17a zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (ve znění pozdějších předpisů)

Obec ho může stanovit obecně závaznou vyhláškou, vykonává správu tohoto poplatku a je jejím příjmem. Poplatníkem je každá fyzická osoba, při jejíž činnosti vzniká komunální odpad. Plátcem poplatku je vlastník nemovitosti, kde vzniká komunální opdad. Jde-li o budovu, ve které vzniklo společenství vlastníků jednotek podle zvláštního zákona, je plátcem toto společenství. Plátce poplatek rozúčtuje na jednotlivé poplatníky.

Maximální výše poplatku za komunální odpad se stanoví podle předpokládaných oprávněných nákladů obce vyplývajících z režimu nakládání s komunálním odpadem rozvržených na jednotlivé poplatníky podle počtu a objemu nádob určených k odkládání odpadů připadajících na jednotlivé nemovitosti nebo podle počtu uživatelů bytů a s ohledem na úroveň třídění tohoto odpadu. V poplatku, který je příjmem obce, mohou být promítnuty i náklady spojené s pronájmem nádob určených k odkládání odpadu. Zákon o odpadech neupravuje možnost osvobození od tohoto poplatku.

Poplatek vázaný na velikost nádoby /počet pytlů apod. podporuje individuální přístup a osobní odpovědnost a umožňuje, aby si občan řídil výši platby za odpady. Podmínkou fungování tohoto systému jsou jasně nastavená pravidla včetně postihů za nerespektování (černé skládky, odkládání odpadů do veřejných odpadkových košů apod.) a důsledné vymáhání udělených sankcí. V případě, že město/obec je schopné takto nastavený systém realizovat a separační služby dobře fungují, lze tímto systémem dosáhnout velmi dobrých výsledků. Systém je trvale udržitelný a může být i samofinancovatelný.

Vhodné je, aby systém poplatků byl nastaven tak, aby občan který kompostuje zaplatil méně, než občan, který pro sběr bioodpadů využívá sběrné nádoby, nebo pytle. A občan, která využívá sběrné nádoby nebo pytle by měl zaplatit méně než občan, který bioodpad neodděluje.

Tento systém navíc umožňuje efektivně kombinovat nádobový a pytlový systém. U bioodpadů se toho dá využít například tak, že si občané v období, kdy je zvýšená produkce bioodpadu koupí kompostovatelný pytel, který je svezen zároveň s výklopem nádoby. Pytle využijí i chataři, kteří nejsou na chatě pravidelně a celoročně, nemají sběrnou nádobu na bioodpad a nákupem kompostovatelného pytle si zaplatí jednorázový svoz bioodpadu.

Platba za pytle a za nádobu na bioodpad podporuje domácí a komunitní kompostování a dává možnost chápat sběr bioodpadů jako služba.

Úhrada za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů

Jde o tzv. smluvní poplatek, neboli úhradu za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů podle ustanovení § 17 odst. 5 zákona o odpadech. Smlouva musí být uzavřena písemně a musí obsahovat výši úhrady. Ve smlouvě je také upraven způsob fakturace za sběr, svoz a odstraňování komunálních odpadů za dané období. Zákon o odpadech pouze stanoví, že tato smlouva musí být uzavřena písemně a musí obsahovat výši úhrady. To jsou tedy jediné náležitosti, které zákon o odpadech ukládá. Ostatní náležitosti pokud jde o obsah smlouvy vychází z občanského, popř. obchodního zákoníku.

Tento systém může fungovat stejně jako poplatek za komunální odpad umožňuje navíc podchytit i specifika nakládání s odpady u jednotlivých občanů ve vazbě na výši poplatku.