Vracíme, co si bereme. Víme jak, víme proč.

Legislativa

Legislativní vznik odpadu

Skutečnost, kdy vzniká odpad, je dána zákonem o odpadech č 185/2001 Sb., kde v §3 je definován pojem odpad.

Bioodpad začleňujeme podle katalogu odpadů a zahrnuje BRO a BRKO.

Odpady zařazované jako BRO

Mezi BRO zařazujeme veškeré odpady, které splňují charakteristiku biologicky rozložitelných od-padů. Ve většině případů si nakládání s BRO ve výše uvedených kategoriích na své náklady řeší fir-my, které odpady produkují. Obec zde pouze kontroluje, zda nakládání s těmito odpady probíhá v souladu se zákonem. Pod skupinu odpadů BRKO zařazujeme bioodpady začínající číslem 20, viz tabulka.

Odpady zařazované jako BRKO

(100% podíl biologicky rozložitelné složky)

Mezi BRKO, které mají 100% podíl biologicky rozložitelné složky, zařazujeme (biologicky rozložitelné komunální odpady), jedná se o skupinu odpadů začínající číslem 20, které označujeme „komunální odpady“. Jedná se o odpady z domácností a jim podobné odpady živnostenské, průmyslové a odpady z úřadů, včetně složek z odděleného sběru odpadů.
Podle § 79 odstavce 1 a) zákona o odpadech se Krajským úřadům a úřadům obcí s rozšířenou působností s výkonem státní správy, které od 1. 1. 2003 převzaly kompetence okresních úřadů, uděluje kompetence rozhodnout, zda movitá věc příslušející do některé ze skupiny odpadů se považuje za odpad či nikoliv. 

Legislativní požadavky odděleného sběru bioodpadů

Novela č. 229/2014 Sb. zákona o odpadech č. 185/2001 Sb. přinesla obcím povinnost, aby vedle již zavedeného třídění nebezpečných odpadů, papíru, plastů a skla zajistily také prostor pro ukládání kovů a biologicky rozložitelných odpadů.

Způsob naplnění této novely upravuje §2 vyhlášky MŽP č. 321/2014 Sb. o rozsahu a způsobu zajištění odděleného soustřeďování složek bioodpadů. Obec je povinna zajistit místa pro oddělené soustřeďování minimálně pro biologické odpady rostlinného původu, a to minimálně v období od 1. dubna do 31. října kalendářního roku. Povinnost zajistit místa pro oddělené soustřeďování biologicky rozložitelného komunálního odpadu je splněna také v případě, že obec má na svém území zavedený systém komunitního kompostování, do kterého je umožněno odevzdávat veškeré rostlinné zbytky z údržby zeleně a zahrad vznikající na území obce.

Cílem novely je dosáhnout splnění směrnice EU a limitů, ke kterým jsme se zavázali při vstupu ČR do EU v roce 2004 a navazuje na dříve přijaté normy týkající se ukládání bioodpadů na skládky.

Legislativa ukládání bioodpadů na skládky

Ukládání bioodpadů na skládky je zakázáno vyhláškou 294/2005 Sb. Zde se v § 4 odstavci 4 odkazuje na přílohu č. 5 vyhlášky 294/2005 Sb., kde se v odstavci B v čísle 4 zakazuje ukládat biologicky rozložitelné odpady. Bioodpady mohou být ukládány pouze tehdy, jedná-li se o biologicky rozložitelné složky obsažené v komunálním odpadu (skupiny 20 Katalogu odpadů). Pro tento druh odpadů je stanoven harmonogram postupného omezování jejich ukládání na skládky. Harmonogram je stanoven v bodě 7, odstavci d) v příloze č. 4 k vyhlášce 294/2005 Sb.

Zde se praví, že: d) biologicky rozložitelný podíl komunálního odpadu ukládaný na skládky musí být postupně omezován v souladu s harmonogramem stanoveným v Plánu odpadového hospodářství ČR a krajů (cílem je snížit tento podíl do roku 2010 na 75 %, do roku 2013 na 50 % a do roku 2020 na 35 % celkového množství (hmotnosti) biologicky rozložitelného komunálního odpadu vzniklého v roce 1995). Dle údajů MŽP bylo roce 1995 bylo na skládky ukládáno cca 1,53 mil. tun bioodpadů.

Omezení, které bylo zveřejněno ve vyhlášce 294/2005 Sb., vyplývá ze Směrnice č. 1999/31/ES o skládkách odpadů. Díky tomuto zákonu sice došlo ke snížení BRO na skládkách, avšak na splnění limitů požadovaných EU to nestačí. Bioodpad je nyní ukládán na skládky jako součást směsného komunálního odpadu (SKO), kde BRKO tvoří cca 40 % skládkovaného odpadu.

Podle evidencí zaslaných z obcí s rozšířenou působností bylo v roce 2003 uloženo na skládkách celkem 1,239 mil. tun BRKO, v roce 2004 1,311 mil. tun BRKO, v roce 2005 1,363 mil. tun BRKO, v roce 2006 1,425 mil. tun a v roce 2007 pak došlo k dalšímu zvýšení na 1, 471 mil. tun, což představuje 127 % množství. Od roku 2008 došlo ke snižování. V roce 2010 činilo celkové množství biologicky rozložitelného komunálního odpadu uloženého na skládky 1,377 mil. tun bioodpadů. Pro splnění limitů Evropské směrnice bychom museli v roce 2010 uložit na skládky maximálně 1,147 mil. tun bioodpadů. Požadované limity tak v prvním kontrolním roce 2010 za Českou republiku splněny nebyly.

Ke splnění požadovaných limitů je proto nutné hledat cesty ke snížení celkového množství SKO ukládaného na skládky, dále je nutné snižovat podíl BRKO ve SKO.

Základní přehled legislativy týkající se bioodpadů

Legislativní podmínky předcházení vzniku bioodpadů

Základní normou pro snižování BRKO ve SKO je samotný zákon č.185/2001 Sb. o odpadech a o změně některých dalších zákonů, který definuje pojem odpad.

Hierarchie způsobů nakládání s odpady

Podle § 9a zákona 185/2001 Sb. o odpadech je třeba vždy dodržovat:

a) předcházení vzniku odpadů,
b) příprava k opětovnému použití,
c) recyklace odpadů,
d) jiné využití odpadů, například energetické využití,
e) odstranění odpadů.

Povinnost předcházet vzniku odpadů se opírá o §10, zákona o odpadech kde je povinnost předcházet vzniku odpadů ustanovena.

Nejvíce prostoru pro předcházení vzniku bioodpadů je v domácnostech a v provozovnách, kde zbytky organického materiálu jsou přepracovávány opět pro potřeby domácnosti či provozovny. Bioodpady jsou jediným odpadem, který lze svépomocí 100 % recyklovat a vyrábět z něj vysoce kvalitní hnojivo – kompost. Pokud občané bioodpad zpracovávají svépomocí, nejedná se o bioodpad, ale o organický materiál. Organický materiál, který se při zpracování svépomocí nestává bioodpadem, lze rovněž označit jako rostlinné zbytky nebo kuchyňské zbytky.

Tento materiál pak nevstupuje do evidence odpadů a jeho vytříděním ze SKO klesá podíl BRKO ve SKO, rovněž klesá celkové množství SKO. Při stanovování cílů odpadového hospodářství v obci je nutné se zaměřit na podíl BRKO ve SKO a snižování celkového množství BRKO, SKO a množství bioodpadů ukládaných na skládky.

Povinnosti ekonomických subjektů při předcházení vzniku bioodpadů

Na rozdíl od občanů je ve většině obcí jejich přihlášení ke kolektivnímu sběru odpadů dobrovolné. Ekonomické subjekty si mohou své odpadové hospodářství řešit individuálně. Při kontrole z obecního úřadu je jejich povinností prokázat, jak mají odpadové hospodářství vyřešené a obce by měly mít přehled, jak ekonomické subjekty s odpady zacházejí a jak realizují předcházení vzniku bioodpadů. Tato povinnost je definována v §10, zákona o odpadech.

Dobrovolné nástroje pro ekonomické subjekty při předcházení vzniku bioodpadů

Ekonomické subjekty mohou pro rozvoj odpovědného přístupu využít dobrovolné nástroje jako je například čistší produkce, která vychází z Mezinárodní deklarace o čistší produkci.

Zkrmování organických zbytků

Předcházení vzniku bioodpadů vychází z hierarchie nakládání s odpady a §10, zákona o odpadech. Uplatňuje se jak v domácnostech, tak u ekonomických subjektů a zahrnuje zkrmování rostlinných zbytků a kuchyňských zbytků domácími zvířaty v zájmovém chovu nebo jejich využitím na krmivo hospodářským zvířatům. Případně v omezené míře i volně žijícím zvířatům. Při zkrmování je nutné dbát na to, aby zkrmovaný materiál neměl charakter odpadu, dále, aby se nejednalo o vedlejší živočišné produkty a kuchyňské zbytky z mezinárodní přepravy.

Pokud by měly kuchyňské zbytky charakter odpadu, bude se na něj vztahovat § 58 vyhlášky č. 299/2003 Sb. o opatřeních pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, kde je kuchyňský odpad zakázán zkrmovat zvířatům.

Legislativa kompostování při předcházení vzniku bioodpadů

Občané nesmí své sousedy obtěžovat a omezovat. Toto upravuje §127 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, kde se říká, že vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného, nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek.

Při kompostování nesmí dojít k ohrožení životního prostředí, při předcházení vzniku bioodpadů lze kompostovat libovolný organický materiál, který není vedlejším živočišným produktem a není odpadem. Je třeba dbát na to, aby do životního prostředí neunikly látky, které by mohly ohrozit kvalitu povrchových nebo spodních vod, dále se musí dbát na vhodné umístění, případně druh kompostéru v záplavových územích.

Toto upravuje zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon.

Zejména se jedná o § 23a, kde jsou stanoveny cíle ochrany vod jako složky životního prostředí. Zvlášť nebezpečný materiál a nebezpečný materiál je uveden v příloze č. 1 k zákonu o vodách. Dále se jedná o § 67 Omezení v záplavových územích, kde v odstavci (2) se uvádí, že v aktivní zóně je zakázáno:
b) skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty,
c) zřizovat oplocení, živé ploty a jiné podobné překážky. Kompostování v záplavovém území je proto nutné věnovat zvýšenou pozornost. Pro umístění kompostéru je třeba vybírat prostor, který je mimo aktivní zónu. Pokud to místní podmínky dovolí či nedojde ke změně v odtokových poměrech a kompostér nebude představovat překážku, lze sem umístit kompostér, který bude pevně ukotven do země, aby nebyl odplavitelný a bránil rovněž odplavení kompostovaného materiálu.

Majetkoprávní vztahy k pozemku, kde se kompostuje, musejí být vyřešeny. V případě, že občan nebo organizace se chystá kompostovat nebo postavit kompostér na jiném než vlastním pozemku, je třeba zajistit souhlas majitele.