Víme proč

• V ČR chybí zákon o státní službě
• Neplníme závazky vyplývající ze skládkové směrnice
• Poplatek za ukládání odpadu na skládky nezahrnuje negativní externality
• Koloběh živin v přírodě je narušen a organická hmota končí na skládkách
• Pokud bioodpad nebudeme třídit, zaplatíme ho v OZE
• Zemědělci nemají tradiční organická hnojiva a půda ztrácí organickou hmotu
• Půda bez organické hmoty nedokáže zadržet vodu

Biologicky rozložitelný odpad (bioodpad) donedávna nikdo nepovažoval za odpad, ale za cenný materiál, zdroj výživy pro půdu, záruku příští hojné úrody. Hnojiště a kompost se tradičně nacházelo uprostřed selských dvorů a zahrad.

Dnes bioodpad odvážíme ve směsném odpadu na skládky či do spalovny a nevratně ztrácíme užitečnou surovinu, která by zúrodnila naši zemědělskou půdu. Obklopujeme se smrdutými skládkami a porušujeme skládkovou směrnici EU, která nám ukládá podíl bioodpadu na skládkách snižovat. Za to České republice hrozí vysoké pokuty.

Přitom velká část zemědělské půdy trpí nedostatkem organické hmoty – humusu - jejímž zdrojem je kompost. Taková půda špatně váže vodu a v důsledku toho jsou zemědělské plochy vystaveny silné vodní i větrné erozi. Ročně je tak vyplavováno až několik tun kvalitní svrchní vrstvy půdy a živin z polí. S tím souvisejí povodňové stavy, které se stávají pravidelnými sezónními jevy. Zásadním způsobem se snižuje kvalita životního prostředí a roste riziko hospodářských škod.

Dopřejme si zdravé životní prostředí. Stačí začít třídit bioodpad svépomocí nebo ve spolupráci s dalšími zpracovateli či místními zemědělci jej přeměňovat na kvalitní organické hnojivo - kompost.

Vhodně nastavený systémem tříděním bioodpadů přináší zisk pro obce, zemědělce i občany.

Na těchto webových stránkách shromažďujeme všechny potřebné informace o třídění a recyklaci bioodpadu pro všechny zainteresované skupiny: rodiny, školy, firmy, samosprávy i zemědělce.

Jeho cílem je chránit úředníky před politickými tlaky s pomocí jasných kritérií kariérního postupu, zároveň klade důraz na profesionalitu a odbornost úředníků.

Současný stav, kdy z každou výměnou ministra se vymění i úředníci, kteří nejsou loajální k politickým záměrům ministra přichází naše republika o čas a dochází k neřešení aktuálních problémů. Zapracování trvá měsíce a nabytí opravdové profesionality trvá roky. Úředníci tak při přípravě stanovisek vycházejí více z účelových politických přání než z odborně správných a racionálních faktů. Výsledkem je mrhání prostředky daňových poplatníků.

Zákon o státní službě v souladu s legislativou EU byl podmínkou pro náš vstup do EU a v roce 2002 došlo k jeho schválení. Jeho platnost byla však díky vynalézavosti politiků několikrát odložena nyní by měl začít platit v roce 2012.

Od vstupu ČR do EU v roce 2004, kdy na nás dopadly povinnosti vyplývající ze skládkové směrnice, jsme věděli, že na konci roku 2010 budeme muset snížit množství bioodpadů uložené na skládky o 25% proti stavu v roce 1995, do konce roku 2013 o 50% a do konce roku 2020 o 65%.

Do dnešního dne však nebyly učiněny žádné systémové změny, které by třídění a využití bioodpadů jasně finančně zvýhodnily a které by vedly k razantnímu snížení bioodpadů ukládaných na skládky. Výsledkem jsou pokuty, které zaplatí daňoví poplatníci do Bruselu. Pokuty jsou v řádech miliard Kč.

Cena poplatku za skládkování je v ČR násobně nižší než v západních státech a je stále nejlevnější variantou jak se „zbavit“ odpadu. Většina odpadu v ČR je proto skládkována. Díky skutečnosti, že většina měst a obcí v ČR zavedla poplatkový systém za svoz odpadu, který nedokáže odlišit, zda domácnost odpady třídí nebo ne, vedlo by zvýšení ceny za skládkování odpadu k plošnému zdražení odpadů občanům. Populističtí politici se obávají ztráty popularity - místo aby hledali systémová řešení založená na individuální odpovědnosti občanů za produkované odpady a blokují zdražování skládek. Každý rok tak na skládky odvážíme téměř 4mil. tun odpadu a 40% z toho tvoří bioodpad.

Bioodpady, které se tvoří v domácnostech jsou a pochází ze zemědělství, se díky administrativnímu rozdělení MŽP a MZE do resortu zemědělství nevrací. Zemědělci vyprodukují potraviny, které prodají na trhu (to je ještě v agendě MZE) a v domácnostech se zbytky promění v odpad (patří pod MŽP). Protože chybí účinná pravidla a ekonomické nástroje, jak by si zemědělci mohli zbytky ze své produkce vzít zpět, končí tyto zbytky na skládkách, kde hnijí, zapáchají a tvoří skleníkové plyny.

Pokud tedy zemědělec poseká trávu, může ji využít jako hnojivo. Pokud tu samou louku poseká obec, vznikne odpad, se kterým se musí nakládat podle zákona o odpadech a zemědělec trávu nesmí převzít.

Na konci roku 2009 v rámci plnění skládkové směrnice pro snižování množství bioodpadů ukládaného na skládky prosadilo MŽP změnu zákona o odpadech. Tato změna otevřela prostředky ze Státního fondu životního prostředí a Operačního programu Životní prostředí pro financování spaloven. Důvodem změny byla zmiňovaná skládková směrnice a představa, že velkokapacitní spalovny skládky nahradí. I přes desítky miliard, které odčerpá z dotací několik spaloven, zůstane spalování nejdražším způsobem pro nakládání s odpady, pokud se skládky razantně nezdraží. Firmy budující spalovny si uvědomují, že levným skládkám nemohou konkurovat a proto nyní probíhá na MŽP proces, který 40% bioodpaů ve směsném odpadu uzná za obnovitelný zdroj energie, na který chtějí spalovny získat dotovanou cenu za výkup elektrické energie. Všem občanům se pak tato dotace promítne v poplatku za OZE.

Kvóty EU razantně snížily chovy hospodářských zvířat. Zemědělci tak přišli o zemědělský zdroj organické hmoty pro hnojení polí. Bioodpady mají potenciál tento zdroj částečně nahradit. Je však třeba zeměděcům zpracování bioodpadů umožnit a motivovat zemědělskou velkovýrobu, aby nepreferovala anorganická hnojiva.

Organická hmota a humus je vysoce porézní s velkým množstvím kapilár ve kterých je vázaná voda a i při dlouhodobém oslunění zůstává půda stále vlhká. Při dešti se povrchové pnutí vody propojí s vlhkostí v půdě a voda je nasávaná do půdy. Pokud je půda bez organické hmoty, je suchá, voda se nevsakuje a stéká po povrchu jako po stanové celtě. Voda stékající z polí zvyšuje vodní erozi a ornice se odplavuje. 50% zemědělské půdy v ČR je ohroženo EROZÍ. Odplavování půdy je zřetelně vidět i na fotomapách. PŘÍVALOVÉ DEŠTĚ způsobují POVODNĚ, ŠKODY NA MAJETKU a ohrožují LIDSKÉ ŽIVOTY. Vyplavená hnojiva kontaminují spodní vody, vodní toky a přehrady, které zarůstají sinicemi. Snižuje se kvalita a hladina spodních vod. TERMOREGULAČNÍ funkce vody v krajině JE NARUŠENA a posilují se EXTRÉMNÍ KLIMATICKÉ JEVY.