Vracíme, co si bereme. Víme jak, víme proč.
Kategorie: Kompostuj.cz - Bioodpad a kompostování

13.05.2019  |  Autor: Hana Doležalová

Týdny a roky kompostování

Začátek května patří tradičně Mezinárodnímu týdnu propagace kompostování a my jsme se letos ke slavení v Ekodomově po svém připojili.
 

Iniciativa, která vznikla původně v Kanadě v roce 1995, se postupně rozšířila po celém světě a určitě ne náhodou si za své letošní motto zvolila slogan Ochlaďte klima – kompostujte! To obsahově přesně odpovídá naší kampani, kterou jsme s podporou odborníků spustili koncem minulého roku pod názvem Voda pro každého (www.vodaprokazdeho.cz). Upozorňuje totiž na souvislost mezi zdravím půdy a stavem klimatu a dokazuje, že kompostování je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak zmenšit naši uhlíkovou stopu a zvrátit tak klimatickou změnu.

Obecně se vžilo přesvědčení, že k zastavení klimatické změny, nebo ke zmírnění jejích dopadů, povede snižování emisí oxidu uhličitého, což máme v hlavě spojené hlavně s omezováním letecké a automobilové dopravy. Zásadně přitom podceňujeme fakt, že vedle snižování emisí potřebujeme začít uhlík aktivně vázat do půdy. Díky třídění nekončí biologicky rozložitelný odpad na skládkách, takže nezatěžuje ovzduší skleníkovými plyny a neohrožuje podzemní vody látkami, které vznikají při neřízeném rozkladu. Díky kompostování a zapravování kompostu do půdy dochází k jejímu obohacování o organickou hmotu, která je potravou pro mikroorganismy. Ty udržují půdu živou, zvyšují její úrodnost, zlepšují retenční schopnosti a zabraňují erozi a utužení.

My se v Ekodomově popularizaci kompostování věnujeme už patnáct let a máme s ní dennodenně tolik práce, že občas nestíháme to nejpodstatnější, totiž kompostovat. A proto jsme se při příležitosti týdne kompostování rozhodli, že obejdeme všechny naše kompostéry a zjistíme, jak se jim daří.

Kdo to u nás zná, ví, že tento úkol není tak snadný, jak na první pohled vypadá. Ekodomov totiž funguje jako velká kompostovací laboratoř. Kompostů a kompostérů jsme s naším kolegou kompostovacím expertem Markem Nerpasem napočítali během revize celkem devatenáct, a to jsme zapomněli na vermikompostér umístěný přímo v kanceláři. Krmit a obstarávat takové stádečko dá pořádně zabrat. Naštěstí nám s tím všichni, kdo tu bydlí nebo sem pravidelně docházejí, pomáhají, takže i teď po zimě většina kompostérů jela a přeměňovala organické zbytky v úrodnou černozem. Marek neváhal a vrhal se do útrob dřevěných ohrádek i železných bubnů, aby odtud na světlo vynesl svědectví o momentální kondici toho kterého kompostu. Chválil a kde to bylo třeba, vydával doporučení k nápravě.  Začali jsme zatepleným otočným kompostérem Jora, který stojí v těsném sousedství kanceláře. V jeho levé komoře jsme našli nezralý kompost v procesu, v pravé komoře byl zralý kompost s drobnými stopami nerozložených zbytků, hlavně skořápek od vajíček. Proháněli se v něm chvostoskoci, žížaly a hlístice a bylo tu i velké množství mravenců, kteří prý bývají známkou toho, že je kompost sušší. Následovaly ohrádky umístěné u plotu. Tady jsme našli suchý, dřevnatý, uhlíkatý materiál, který se nekompostoval. „Tohle by potřebovalo seštěpkovat a promíchat s čerstvě posečenou trávou…“, zhodnotil kolega obsah plastové ohrádky. Také vedle stojící kompostér Jery by k jarnímu nastartování potřeboval pořádnou porci čerstvého zeleného materiálu, a pak člověka s lopatou, který by ho otevřel a přeházel. Revize v dalších dvou kompostérech Jora dopadla dobře, kompostování se nezastavilo ani v zimě, uvnitř je živo, kompost zraje, nejsou tu sice žádné žížaly, zato tu žije spousta chvostoskoků a zahlédli jsme i dvě hlístice. Ve druhém bubnu se to naopak žížalami jen hemžilo a v kompostu byla viditelná i žížalí vajíčka. Jora má oproti klasickým zahradním kompostérům velkou výhodu. Je zateplená, takže ani v zimě se proces kompostování nezpomalí, a navíc – materiál se nemusí přehazovat, ani překopávat. Stačí zatočit, i když u větších modelů ani to není úplně snadné. Hned vedle Jory jsme objevili velkou ohradu (zhruba 2 x 2 metry) zakrytou plstí a plastovou celtou, která funguje jako zahradní vermikompostér. Při odkrytí jsme našli řadu živočichů, kromě žížal (pro které je kompostér určený přednostně) tu byli také stonožky, stinky, pavouci, mravenci, chvostoskoci, hlístice a zemnivky. V kompostéru byl ale také obtížně kompostovatelný materiál z akcí – kelímky, talíře a papírové pytle. Také to vypadalo, že se tu daří plísním. „Když se ve velkém objeví v kompostu plísně, je to signál, že to zvířátka nestíhají. Navrhoval bych odstranit ty pytle a další těžko kompostovatelný materiál (vyhodil bych ho do hnědé popelnice a nechal ho odvézt do průmyslové kompostárny, kde si s ním snáze poradí). Kromě toho bych přidal zelený odpad (například tu už několikrát zmiňovanou posečenou trávu). Plísně bych odstranil a obsah kompostéru opatrně promíchal (žížaly jsou nerady rušeny, takže překopávání příliš nemilují). Následovala kontrola kompostéru Jora, který mají k dispozici rodiče v Šárynce Pod smrkem. Vypadá to, že kompostér v těsném sousedství školky netrpí ani podvýživou, ani nezájmem. Zdá se, že ho děti (a asi i rodiče) vykrmují a že se tu vždycky najde někdo, kdo si chce zatočit. Také kompostéry Jery, které jsou k dispozici druhé třídě školky, dobře fungují. Jsou správně popsané tak, aby nikdo nebyl na pochybách, co kam patří. Otočný kompostér tady chybí, zato je tu jiná atrakce – pozorovací okénko, kterým mohou děti nahlížet do útrob dřevěného kompostéru, aby zjistily, jak si rozkladači při výrobě kompostu právě vedou. Naše procházka po kompostérech pomalu končí. Fotodokumentace je hotová a závěr? Není asi žádným překvapením, že se lépe daří kompostérům, o které se někdo pravidelně stará. Takových je naštěstí na území Ekodomova většina, i když je to při takovém množství malý zázrak. A kompostéry, které nepracují, nebude asi problém probudit k životu. Stačí, když v blízkém okolí seženeme dostatek čerstvě posečené trávy. Že by námět na team building?